Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Kamnář

Historie Cechu

Kamnařina patří mezi nejstarší řemesla, která vznikla specializací a pozdějším osamostatněním od hrnčířské profese. Výroba hliněného nádobí provází člověka již mnoho staletí, avšak výroba a stavba kachlových kamen, kdy nestačí jen oheň obezdít, se začala na našem území rozšiřovat až v 15.století.

Ve středověku bylo ohniště v obydlí umístěno volně na hliněné podlaze a sloužilo zároveň k vytápění, přípravě pokrmů a jako zdroj světla. Zplodiny hoření stoupaly místností a unikaly otvorem ve stropě. Později byl oheň obkládán kameny, protože zkušenost naučila člověka tomu, že kámen zůstává teplý ještě dlouho po tom, co oheň vyhasl. Postupně se zvětšovala obezdívka kolem otevřeného ohně a tím se vyvinula uzavřená kamna, která nahradila otevřená ohniště.

Kachle vznikly nejspíše z hliněných nádob, které se používaly proto, že dobře akumulovaly teplo. Nejstarší kachle měly hrncovitý tvar, což mělo výhodu mimořádně velké výhřevné plochy. V této době se patrně hotové kachle zatlačovaly do hrubé kostry kamen, která byla zhotovena z tvárné hlíny. Později se kamna stavěla a to se již kachle vyráběly v dřevěných formách, takže měly stejné rozměry. 

Do Čech se první kamna dostala ve 13. století a začala postupně nahrazovat otevřené krby. Kachlová kamna však byla v těchto dobách luxusní záležitostí, a proto si je mohli dovolit jen ti nejbohatší. Často byla používána na hradech, zámcích, šlechtických sídlech a v klášterech. I kamna podléhala dobovým uměleckým směrům, proto existují kamna s prvky gotiky, renesance, baroka, romantismu i kubismu. Až koncem 19. století se kachlová kamna dostala do domácností. Do této doby byla každá kamna originálním kouskem, právě v této době začala průmyslová výroba kamen, která vedla k tomu, že se kachlová kamna stala součástí prakticky každého městského bytu. Kamna byla původně vyráběna v hnědé a zelené barvě.

Vývoj kamnařiny vždy reagoval na celkový vývoj společnosti a úroveň průmyslové výroby. Někdy se vyráběly kachle bohatě zdobené do honosných sídel a panských domů, jindy hladké s levnou glazurou pro chudý lid. Byly doby, kdy kamnáři požívali obecnou vážnost a jindy bylo řemeslo v úpadku a zapomnění. Po druhé světové válce byl všeobecný trend nasměřován na centrální a ústřední topení a kachlová kamna zaznamenala naprostý propad, protože údajně připomínala buržoazní dobu. Učební obor kamnář byl tak zrušen.
V roce 1995 se podařilo dát dohromady několik kamnářských nadšenců, kteří se snažili do té doby individuálně o znovuvzkříšení tohoto řemesla. První schůzka se uskutečnila ve výzkumném ústavu keramiky v Horní Bříze u Plzně 20. 8. 1995, další pokus v Letovicích v říjnu 1995 a celé toto úsilí bylo završeno ustavující schůzí "kamnářů" začátkem listopadu 1995 v Praze. Od té doby nastal dynamický rozvoj profese kamnář v celém spektru činností.
Cech má nyní více než 150 členů a noví stále přibývají. V roce 1996 se po mnohaleté přestávce podařilo obnovit tuzemské učňovské školství v oboru "kamnář" .

zdroj : www.cechkamnaru.cz