Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Klempíř

Počátky klempířského řemesla se v Čechách datují do začátku 14. století, kdy se toto řemeslo oddělilo od kovářů a kovotepců. V těchto dobách bylo hotovení tenkých kovových listů (plechů) velmi obtížnou prací, která se prováděla kováním, soubor plechových výrobků byl proto neveliký. Tím, jak se postupně tento soubor výrobků z plechu rozrůstal, docházelo zákonitě ke specializaci výroby a také ke sdružování výrobců nazývaných flašnéři (flassner, flaškárius), to podle toho, že měli ve znaku láhev (flašku).

Flašnéře nacházíme v Praze v nehojném počtu již ve 14. století. Byli usazeni na Novém Městě v ulici, která se nazývala flašnéřská (dnešní Spálená). Na Starém Městě se v době lucemburské přihlásil o měšťanství jediný flašnér. Ve všech pražských městech jich bylo tehdy napočítáno celkem patnáct. V uvedené době vyráběli z plechu „flaše, nádobí a všelico k domovité potřebě“

 Flašnéře nacházíme v Praze i v 15. století. Vyráběli lucerny, láhve a různé nádoby z černého i bílého plechu. Od flašnérů se postupně oddělili ti, kteří pracovali jen s bílým plechem – klempíři (není ovšem známo kdy). V 16. století se flašnéři a klomfíři (klamfýři, klampíři) řadili ke kovářům a kovotepcům, protože stejnorodý, jemný, hladký válcový plech ještě neexistoval a výchozí polotovar si museli do potřebné síly a kvality vykovat a vytepat z hrubých tlustých plechů. Klempířské prvky na stavbách se začaly používat v období renesance, ve větší míře však až později a to hlavně na barokních stavbách. Flašnéřství i klempířství  bylo zpočátku a ještě dlouho potom provozováno výhradně ručně. Největší vliv na rozvoj klempířské řemeslné výroby mělo postupné zavádění strojů. V 17. a 18. století se měnil obraz a charakter klempířské práce jen pozvolna. V 19. století, zvláště v jeho druhé polovině, dochází k zásadním a rozsáhlým změnám – např. plechové lampy na olej ustoupily skleněným. Klempířská práce nebývala tak namáhavá jako rozsáhlá. Vyžadovala hodně času, prostorné dílny a značný počet tovaryšů i pomocných dělníků. Proto se počalo již v druhé polovině minulého století postupně přecházet na práci strojovou.

V devadesátých letech 20. století s příchodem nových a staronových materiálů (titanzinek, hliník, povrchově upravené pozinkované plechy) a zvýšením nároků na hydroizolační a tepelně izlační vlastnosti střech, došlo k výraznému posunu klempířského řemesla a k aplikaci nových konstrukčních prvků. V dnešní době se u novostaveb uplatňují klempířské práce ve velké míře, a to nejen na střechách, ale i na fasádách. Klempířské konstrukce nachází oblibu při návrzích velkých průmyslových a občanských staveb i luxusních rodinných domů. U těchto slohově vyhraněných staveb se nejvíce využívá titanzinkový plech (předzvětralý nebo lesklý), měď, hliník se speciálními povrchovými úpravami, ale i méně obvyklé materiály, jako je ocelový plech s ušlechtilou korozí. U běžné rodinné zástavby nacházejí uplatnění materiály levnější, jako je hliník, barvený pozinkovaný plech, lehké krytiny imitující střešní tašky, pozinkovaný plech a podobně.

Řemeslníci oboru  klempíř jsou sdruženi v Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů České republiky, který píše svou historii od roku 1995. Sdružení usiluje o profesní zdatnost a dodržování zásad etiky a čestného chování v podnikání. Nedílnou součástí činnosti cechu je spolupráce s odbornými školami a učilištěmi, které se cech snaží podporovat jak finančně, tak i na cestě budoucího uplatnění absolventů

 

Zdroj: www.klempir-klempirstvi.cz