Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Kominík

Ve středověku si vymetali komíny a opravovali kouřovody sami majitelé domů. Zprávy o kominících - profesionálech jsou až ze 16. století, což souviselo s růstem měst a větším důrazem na protipožární prevenci. Tehdy se v Čechách objevili první "mestkomináři" původem z Itálie. Nejslavnějšími pražskými kominíky byli bratři Bartoloměj a Matěj deMartini, kteří v roce 1625 obdrželi od císaře Ferdinanda III. privilegium svobodného provozování kominické živnosti v Praze a celém království. Živnost v této rodině přebíral vždy prvorozený syn a tato tradice se udržela velmi dlouho. Ještě v roce 1940 bylo v Praze několik kominických rodin deMartini.

 Kominické řemeslo patřilo v Čechách k privilegovaným.V Muzeu hlavního města Prahy je dochována cechovní pokladna Kominíků Pražských z roku 1748. V roce 1821 byla Dekretem zemské vlády vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Počet kominíků narůstal a vláda proto ustanovila, že jejich počet má odpovídat potřebám obyvatelstva. K povinnostem policie patřilo dbát na to, aby majitelé domů povolovali přístup do svých domů za účelem čištění komínů. Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce, kominická živnost tehdy patřila k velice privilegovaným.  Komínů bylo v každém městě mnohokrát víc než kostelních věží. Cechy, jejichž původní podoba už moderním požadavkům nevyhovovala, se začínaly měnit na jiná oborová sdružení té doby. V roce 1868 vznikla proto například Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře v Praze. Později se tato organizace po přidružení mistrů přejmenovala na Jednotu kominíků fungovala až do 50. let 20. století, kdy byly zrušeny živnosti. Podobná kominická sdružení vznikala i v dalších českých městech. Jednotlivá místní společenstva kominíků zastřešovala Zemská jednota společenstev mistrů kominických pro království České se sídlem v Praze.

Účelem kominických cechů a jednot bylo hájit zájmy kominické živnosti. V důsledku nárůstu komínů i kominíků bylo potřeba stanovit vymetací obvody, aby se kominíci nehádali o komíny. Kominický spolek se také podílel na propagaci živnosti. Především však každá kominická asociace jednala za své členy s tehdejšími úřady a vyjednávala za jednotlivé kominíky vše, co bylo k práci a provozu této živnosti potřebné. S činností spolku souvisela i výuka nových kominických učňů.

Pražská Jednota kominíků fungovala až do padesátých let 20. století, kdy byly živnosti v rámci znárodňování zrušeny. Stejně dopadly i všechny tuzemské kominické svazy. Kominíci pak vykonávali svou práci pod hlavičkou družstev typu OPBH (Obvodní podnik bytového hospodářství) nebo jejich podomní činnost kontrolovaly národní výbory. Když bylo na konci šedesátých let 20. století soukromé podnikání znovu na krátko povoleno, byla činnost kominické jednoty obnovena. Překvapivě vydržela až do roku 1981, kdy byla opět zrušena. Činnost byla definitivně obnovena až po roce 1989. 

V ČR existuje v současné době Společenstvo kominíků ČR, které je dobrovolnou profesní organizací sdružující podnikající fyzické a právnické osoby v oboru kominík.

Stejnokroj

Zajímavý je pracovní oděv kominíka, podle kterého ho pozná každý. Tradiční český kominický vzhled tvoří černé kalhoty a blůza, bílá čapka a přes rameno mu samozřejmě visí kominická štětka. Právě bílá čapka odlišuje české kominíky od většiny jejich kolegů z jiných zemí. Záleží totiž vždy na tradici dané země, Pracovní stejnokroj kominíka se totiž příliš neměnil a navazoval na tradice starší a nejstarší. Bílá pokrývka hlavy českého kominíka patřila už mezi kominické oblečení z doby císaře Rudolfa II. Ten roce 1589 udělil Matějovi De Martini titul "předního mistra komináře při dvoře císařském". Součástí tohoto privilegia bylo i stanovení slavnostního šatu, jehož autorem byl Tadeáš Hájek z Hájku, císařův osobní lékař. Byl popsán takto: "kytle řemeslná z černého aksamitu do kolen jdoucí, kukle z kmentu bílého, punčoch bílých a nízké škorně s přazkami stříbřitými a krajkou, k tomu pás široký s naším erbem říše římské". [3] Až na pár změn se v této podobě udržel kominický stejnokroj dodnes.

 

Patronem kominíků je sv. Florián

 

 

Zdroj: www.kominickyservis.cz