Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Krejčí

Od pradávna se lidé oblékali do šatstva, které si zpočátku vyráběli sami z nejrůznějších zvířecích kůží, šlach, rostlin a kostí na ozdobu. Lidé, kteří byli více zruční se časem vypracovali a mohli se věnovat zhotovování ošacení pro celou osadu.

Ve středověku se vyráběly oděvy ručně, používala se jen jehla a nit a díly oděvů se spojovaly s pomocí opasků a spon. Šikovnost a vynalézavost dávných krejčích byla neuvěřitelná v následujících obdobích dokázali vytvářet pravé oděvní skvosty. Cechem, o kterém je v celých Čechách první písemná zmínka, je právě cech krejčovský, v Praze byl zaveden už roku 1318.

Postupem doby, kdy se rozvíjel obchod s látkami a s dalším zbožím, se krejčovské řemeslo rychle rozvíjelo a specializovala se jeho odvětví. Stejně tak, jako pro ševcovské řemeslo byla i pro oblast odívání nezbytná otázka módy. Různé módní výstřelky měly pochopitelně své příznivce, ale i odpůrce.  Příchodem módních trendů se začali krejčí samozřejmě rozdělovat podle náplně své práce. Čím větší bylo město, tím více různých odnoží jednotlivých řemesel se zde dalo nalézt. A tak bylo v Praze koncem 16. století možné potkat krejčího hacníka (kalhotář), pláštníka, kabátníka, kytléře (volná sukně z hrubé látky), župičáře (spodní sukně), ornátníka, měšečníka, váčkaře a toboláře. Někteří krejčí byli určeni jen na výrobu šatů a korzetů. Jiní zas směli šít jen pánské oděvy nebo pláště. Někdo zhotovoval čapky a jiné pokrývky hlavy, další šili kožešinové oděvy. Mezi krejčí patřily i ženy krejčířky, které ale neměly v cechu téměř žádná práva. K těm se přidružily šlojeřnice, které na jarmarcích prodávaly šátky. Dalším odvětvím byl vozový krejčí, ten zhotovoval plachty na vojenské proviantní vozy, vozy pro raněné a také na formanské stany

Již v renesanci nastal velký rozkvět tohoto řemesla, přestože byl počet krejčích stále omezený. Urození pánové a dámy měli svého osobního krejčího, který pro ně vyráběl šaty. Začínali se objevovat první vyhlášení mistři, kteří byli velice dovední a proto byli vyhledáváni a zváni ke dvoru, kde vytvářeli nádherné bohatě zdobené oděvy.

Od poslední třetiny 17.století začínají vznikat cechy krejčích, kteří se specializují na šití mužských oděvů. Dochází k tomu v době, kdy mužské oblečení do jisté míry ustupuje od přehnané okázalosti. Francouzské manufaktury začínají vyrábět vedle hedvábí i kvalitní sukno a samety tmavých barev, které jsou jen střídmě zdobeny výšivkou a také začínají vycházet první módní listy.

Existuje řada dokladů o kvetoucích řemeslech souvisejících s módou, především krejčích a kožešníků. Ti, zejména v Praze, důsledně hájili svá práva a dbali na kvalitu své práce. Pro krejčovské řemeslo stojí za zmínku ustanovení cechovních artikulů z roku 1740, vydaných staroměstským cechem v Praze. V jejich dvanáctém bodě se udává rozsah prací, které musí předvést každý, kdo se chce stát mistrem. Mezi krejčími ovšem nebyli jen poctivci. Těm, kteří ostatním řemeslo kazili a přiživovali se na něm, ačkoliv většinou nebyli ani vyučení, se říkalo stolíři. Ne vždy však mezi nimi byli jen podvodníci, většinou se jednalo o námezdní řemeslníky, kteří putovali krajem a nechali se najímat na práci po hospodách a domech. Našli bychom mezi nimi zchudlé mistry, nedoučené tovaryše a třeba i ty, kteří neměli na nákladnou vstupní svačinu pro pány cechmistry a tak nebyli do cechu přijati. Představitelé krejčovského společenství proti nim pochopitelně brojili s tím, že stolíři kazí dobrou pověst cechu. Nepracují a vlastně ani nemohou pracovat kvalitně, protože nemají dostatek potřebných nástrojů a dobrého materiálu, ale to nebyla tak docela pravda. Někteří šlechtici si nechávali šít své oděvy pouze u těchto „neřemeslníků", kteří byli mnohem levnější

Další etapa tohoto řemesla přišla s vynálezem šicího stroje. Nejstarší dochovaný popis pochází z doby kolem poloviny 18.století. S ním bylo možné šít stehem, který byl podobným stehu stehovacímu-přednímu. Jeho vynález z roku 1755 je připisován Němci Weisenthalovi. Několik let po tom sestrojil Angličan Thomas Saint stroj, který šil řetízkovým stehem. Kolem roku 1800 sestavil Německý vynálezce Baltazar Krems z Mayen v Porýní opravdu dokonalý šicí stroj pro řetízkový steh. Nejcennější na něm byla jehla s ouškem ve špičce, to později umožnilo vynález stroje s dvojitým prošívacím stehem. Oděv byl i v této dávné době velice nákladnou součástí společenského života a vypovídal nejspolehlivěji o postavení nositele.

S nástupem průmyslové výroby v 19. a 20. století toto řemeslo postupně upadalo s tím jak oděvní průmysl začal hromadně vyrábět konfekční zboží.

Zajímavým odvětvím tohoto řemesla se stala tzv. Haute Couture, vysoká krejčovina.  Tento termín označuje tu nejvyšší a nejexkluzivnější formu módy, jakou lze vytvořit. Modely jsou ručně šité a jsou vytvářeny klientům na míru za použití těch nejkvalitnějších materiálů. Ceny těchto modelů se pohybují v řádech statisíců a mnohdy se vyšplhají i na milionové částky. Na ušití pánského obleku je potřeba obvykle 150 až 200 hodin, ale zhotovení dámských večerních šatů může trvat až 1000 hodin. Jedny šaty na sobě mohou mít několik tisíc ručně navléknutých korálků nebo výšivky se statisícovými stehy. Vše se připravuje a modeluje přímo na těle klienta, což je nesmírně náročné. Ve Francii je tento název chráněn zákonem a každý módní dům, který chce toto označení používat, musí splňovat přesně daná kritéria – dvakrát ročně musí být předvedena kolekce, ve které je určen minimální počet denních a večerních modelů, dům musí mít alespoň jeden ateliér v Paříži a minimálně 15 zaměstnanců na plný úvazek. Jak již název napovídá, tato exkluzivní forma módy je spojena s Francií, jejíž vedoucí pozici v oblasti módy můžeme datovat do 18. století. Za otce Haute Couture je však považován Charles Frederick Worth, který se narodil roku 1826 v Anglii. Právě on totiž přišel s absolutní módní revoluci v přístupu k tvorbě oblečení a především jeho prezentaci. Pravidelně uváděl svou sbírku modelů s tím, že bohatá klientela si vybrala jeden model a dle jejich výběru materiálu a barev jim byl zhotoven přesně podle předvedeného. V jeho stopách šli další módní tvůrci z nichž někteří zanikli a jiní existují pod moderním vedením dodnes - například Patou Poiret, Lanvin, Fortuny, Schiaparelli, Dior, Balenciaga a Chanel. 

Zdroj: www.jindrichohradecky.denik.cz,www.lachmanova.cz,www.mdls.cz