Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Obráběč kovů

Obrábění kovů má velmi dlouhou historii, protože je spojeno se samotnými počátky lidské civilizace, kdy se lidé vydělili z živočišné říše. V těchto dobách se jednalo o ruční obrábění různých materiálů, lidé obráběli zejména dřevo, kámen a kosti. V užším slova smyslu můžeme v prehistorii moderního obrábění kovů hovořit o dvou základních liniích. Je to obrábění kovů, jehož počátky jsou spojeny s prvním používáním kovů lidmi a obrábění dřeva, které bylo v podstatě univerzálním konstrukčním materiálem. Zatímco při obrábění kovů se používalo téměř výhradně ručních nástrojů, například sekáčů, průrazníků, pilníků, vrtáků, při obrábění dřeva se postupně začaly uplatňovat pomocné mechanismy - předchůdci obráběcích strojů - to byly první soustruhy, vrtačky a pily.

Pro počátky strojního obrábění kovů byly nejdůležitější dvě technologie – vrtání a soustružení. Vrtání je považováno za jednu z nejstarších technologií obrábění, již v době kamenné byla vynalezena smyčcová vrtačka – u té byl tětivou poháněn vrták. Vrtání zůstávalo po staletí ručním typem obrábění. Pokrok nastal v 15. století, kdy byla představena vrtačka na dřevo s klikovým mechanismem. Na počátku 17. stol. byl vynalezen vyvrtávací stroj, který byl poháněn vodním kolem.

První zmínky o soustružení se datují již do mladší doby kamenné a později do doby bronzové. Další zmínky pocházejí z Řecka, o prvním soustružnickém stroji byla dokonce zachována literatura z 3. stol. př. n. l.

 První obráběcí stroje v Evropě byly vyrobeny ve středověku, ve 14. století, kdy byl u nás objeven střelný prach. Tehdejší řemeslnící měli za úkol vynalézt takové válečné zařízení, kterým by se dala tato energie co nejlépe zužitkovat. Tímto zařízením se stala děla a prvními výrobci dělových hlavní  byli středověcí slévači zvonů. Ti ovšem brzy poznali, že nevystačí se starými vědomostmi a pomůckami. Aby děla dobře pracovala, bylo potřeba jejich vnitřky přesně opracovat a k tomu musely být vynalezeny vhodné obráběcí stroje, nejprve vrtačky a pak soustruhy.

V pozdějším vývoji obráběcích strojů zaujaly příslušné místo frézky se svými nástroji frézami. První frézy byly zhotoveny na konci 18. století, používaly se hlavně v zámečnictví a na různé pilovací práce. Postupně vznikly dvě základní konstrukce fréz : frézy frézované (zuby se zde jen frézovaly) a frézy podsoustružené (zuby se frézovaly a podsoustružily). První frézovací stroj vznikl na začátku 19. století, asi v roce 1818, tato nejstarší frézka měla již všechny základní části těch dnešních. Její stojan byl však velmi nízký, byl ze dřeva a byl podepřen tenkými litinovými nohami. Tato nejstarší frézka však nebyla v době, kdy vznikla, řádně oceněna a nedošlo k jejímu upotřebení a využití. Popsaná situace byla velmi častá, v průběhu několika století vznikla v tomto oboru řada konstrukčních nápadů, které se týkaly obrábění kovů, avšak jen malá část z nich však byla v praxi využita. Ty zbývající často upadly v zapomenutí, takže pozdější konstruktéři obráběcích strojů a nástrojů je museli znovu vynalézat.

V roce 1862 byla zkonstruována univerzální frézka. Byla určena k výrobě šroubových vrtáků, jejichž drážky se do té doby pilovaly. Frézováním se dosáhlo větší přesnosti a výroba se tak urychlila. Touto frézkou byl také zahájen rychlý vývoj konzolových frézek. Tato univerzální frézka z roku 1862 měla již všechny podstatné znaky novodobých frézek a vyznačovala se na tehdejší dobu velmi úhlednou a účelnou konstrukcí. K rozsáhlejšímu upotřebení fréz v technické praxi došlo až po skončení světové výstavy v Paříži, pořádané v roce 1867. Na této výstavě byl předváděn způsob práce na výše popsané  univerzální frézce a její výkony vzbuzovaly zasloužený obdiv.   

Další vývoj frézek probíhal podobně jako u ostatních obráběcích strojů. V 19. století byl vývoj urychlen zbrojní technikou a vynálezem parního stroje. V následujícím století se o další  vývoj zasloužily zejména automobilismus a letectví. Okolo roku 1840 byla většina pilovacích prací nahrazena frézovacími, nejprve ve zbrojovkách a později i v podnicích, které se zabývaly výrobou textilních, šicích, psacích a hodinářských strojů.   

Postupně se obráběcí stroje dostaly na tak vysoký stupeň vývoje, že se od nich požadovalo, aby jejich výrobky byly zhotovovány s přesností až na setiny a tisíciny milimetru. To zajistila obráběcí technika v roce 1874, kdy byla vykonstruována univerzální bruska k broušení do kulata. Frézovací stroje, podobně jako jiné obráběcí stroje, byly neustále zdokonalovány. Na jejich celkovou konstrukci měly největší vliv rychlořezné oceli, zavedené do výroby okolo roku 1900, a tvrdé kovy. S rozvojem průmyslu se frézy staly naprosto nepostradatelnými ve většině odvětví stavby strojů. Frézované plochy se vyznačují velmi dobrou jakostí povrchů a frézované výrobky nemají často zapotřebí žádných zvláštních dokončovacích prací.  

Zdroj: www.tumlikovo.cz, www.tosvarnsdorf.cz