Krajská hospodářská komora Střední Čechy
Projekt Vzdělávejte se

Historie řemesla - Sklář

Sklářství je výrobní odvětví, které je známé už od starověku. Nejpravděpodobnější je, že bylo objeveno na několika místech současně, zdroje uvádějí Číňany, Féničany nebo Indy. Sklo na území Evropy vznikalo postupně v době bronzové během 5. a 4.tisíciletí př. n.l. jako vedlejší produkt keramické výroby. Předchůdcem skla byly sklovité glazury, které pokrývaly keramické šperky a nádoby.

Od 9. do 12. století byla evropská sklářská výroba vázána na kláštery, kde se uchovávaly technologické znalosti starověku, ty se využívaly pro výrobu skel do oken kostelů a klášterů. Důležitou podmínkou pro výrobu skla byl dostatek dřeva, vody a křemičitého písku. Ve středověku se sklovina na našem území tavila podle návodu mnicha Theophila ze dvou dílů bukového popela a jednoho dílu křemičitého písku. Přírodní barva skla je podle různých nežádoucích příměsí (především sloučenin železa) buď nazelenalá, nebo nahnědlá, sklo obsahovalo také drobné bublinky, což bylo způsobeno nedostatečným čištěním surovin. Teprve čištěním a odbarvováním se získá sklo čiré.

Až do konce 13. století bylo sklo vzácné. V této době začínají kromě klášterních vznikat i tzv. lesní hutě, což byly stěhovavé sklárny, které se v oblastech s hustými lesními porosty přesouvaly za dřevem a byly tak často předvojem kolonizace neobydlených horských krajin. Nejlepší podmínky u nás byly proto v pohraničních oblastech Čech – na Šumavě, v Krušných, Orlických a Jizerských horách. Tyto podmínky byly dokonce tak dobré, že skláři měli přebytek svých výrobků na domácím území a mohli se proto rozhodnout buď pro omezení výroby, nebo pro vývoz do sousedních zemí. Nejstarší dochovaný písemný doklad o obchodování se sklem je z roku 1376 a týká se dodávky dvaatřiceti set skel. Kolem roku 1430 se skleněné perličky ze šumavských hutí vyvážely přes Norimberk až do Španělska.

V 16. století vyráběli nejkvalitnější sklo Benátčané, protože při výrobě používali sodu ze Španělska nebo Orientu. Čeští skláři se snažili tomuto sklu vyrovnat, proto byla zdokonalována hutní technologie – čištění surovin, odbarvování skloviny k získání čirého skla a používání hutních výzdobních technik. V této době bylo také vyvíjeno sklo odolné vůči žáru i chemickým vlivům, přesně takové, které potřebovali pro své pokusy alchymisté, kteří pobývali třeba na dvoře císaře Rudolfa II. V této době byly již sklárny jednotnou výrobní hutí s hutním statkem, zpravidla soustředěnou na jedno místo, narozdíl od středověkých stanovišť putujících neustále za dřevem.  Pro renesanční sklářství v Evropě je rovněž typické pronikání prvních technik zušlechtění skla. Šlo o malbu na skle především vypalovanými emailovými barvami. Ranou pro naše rozvíjející se sklářství byla třicetiletá válka, kdy sklářská výroba jako luxus stagnovala a někteří skláři museli kvůli své víře emigrovat. Těžištěm produkce se v této době oproti předešlým obdobím stává zejména zušlechťování skla broušením, rytím a přetrvávající malbou. Technika rytí skla se již během třicetileté války zvolna ujímá a je jednou z příčin postupného oddělení zušlechťovatelů skla od hutní prvovýroby přechodem na domácí řemeslnou práci. V druhé polovině 17. století jsou za podpory vrchnosti zakládána první cechovní sdružení zušlechťovatelů skla. Rytí skla dosahuje již kolem roku 1700 velmi vysoké úrovně a české sklo zaplavilo světové trhy již v první polovině 18. století. Ve druhé polovině se však v souvislosti s expanzí anglického olovnatého křišťálu a měnícím se dobovým vkusem dostalo ryté sklo do postupného útlumu. Kvalita dekorů klesala a obživu zušlechťovatelů zachraňovala jen narůstající obliba laciného skla pro nejširší venkovské trhy.

Pro sklářské školství bylo důležitým mezníkem 19. století. Předchůdcem odborné školy v Kamenickém Šenově byla roku 1839 založená nedělní škola kreslení pro žáky místní školy, sklářské tovaryše a mistry. Odborná škola, která se stala kvalitní přípravou pro náročné řemeslo pak byla založena v roce 1856. Tato škola zajišťovala odbornou přípravu místních malířů a rytců skla a prostřednictvím ředitelů a pedagogů ovlivňovala výtvarnou, řemeslnou i technologickou úroveň sklářství.


zdroj :

  • www.czech-glass-school.com
  • www.luzickehory.cz.
  • www.glass-design.ic.cz